Premiéra
aktivity / tvůrčí dílny / comedia dell´arte
Od 17. do 23. srpna 2014 se ve Velkých Losinách uskuteční druhý ročník workshopu „comedia dell´arte“, který je určený všem zájemcům s alespoň základní amatérskou divadelní zkušeností. Náplní workshopu je vlastní výroba tzv. neutrální masky a následná práce s ní, seznámení se se základními typy komedie dell´arte a její expresivní maskou.
Workshop je zaměřen prakticky a v jeho průběhu budete mít možnost vyzkoušet si fyzickou a hlasovou proměnu související s nasazením typické masky a s tím související radikální změnu celkové tělesné energie. Součástí workshopu je snaha o tvorbu celého komediálního typu či charakteru s vlastními repertoáry pohybů a zcela odlišným způsobem existence. Jde o fyzicky vysilující disciplínu, kdy je všechna energie soustředěna do páteře, do svalů, do chodidel, paží a rukou, do samých konečků prstů. Workshop vede Daniel Hrbek spolu s Martinou Krátkou a Pavlou Dostálovou metodou demonstrace.
Většina divadelníků si představuje tradici komedie dell´arte jako „masky a spousta poskakování kolem“. Je tomu tak částečně kvůli starým tiskům a rytinám, které nám zobrazují samu podstatu divadla, ale také proto, že veškerá dramatická literatura až do 19. století je touto představou pronásledována také – ať už jde o Shakespeara, Bena Jonsona, Moliera, Marivauxe, Beaumarchaise, samozřejmě Goldoniho, Nestroye či Holberga. Všude tam, kde se setkáme s mazaným sluhou a despotickým pánem, mladými ženami a starými manželi, užvaněnými pedanty, pronásledovanými milenci nebo vychloubačnými vojáky, na nás dýchne jak duch, tak často i forma komedie. Staré ilustrace na nás silně působí svou energií, teatrální vitalitou, která prostupuje jejich postavy, exotické a přitom známé. V současnosti se lidé po celém světě snaží tuto drsnou, přízemní energii vzkřísit. Podstata této komedie je v bohatství jejich typů vztahů a situací a schopnosti odkrývat svět a komplexní pohled na lidský život.
Herec komedie dell´arte předvádí úplnou lidskou bytost, typ a individualitu v jednom, se všemi touhami, problémy, úzkostmi: sluha je například líný, věčně hladový, mazaný, ale ne chytrý, přežívá z minuty na minutu. Je téměř nesnesitelné vidět ho radovat se svých malých vítězství, protože divák ví se stejnou jistotou, že triumf je jen krátkodobý a v příštím okamžiku bude hrdina sražen k zemi, kýžený žvanec mu bude spolehlivě vyrván a nové šaty roztrhány. V jeho nezničitelnosti tkví určitá krása a vznešenost.
Nejpopulárnější a nejobměňovanější typ komedie dell´arte. V každé hře vystupují nejméně dva sluhové – chytrý a hloupý aneb první a druhý Zanni, šlo o sluhy Starých pánů, Milenců či Capitana anebo o různé hostinské. První Zanni, chytřejší a aktivní, rozvíjející zápletku se obvykle jmenuje Brighella, Scapino, Buffeto či Mezzetino. Druhý Zanni, hloupý a líný, se zase často jmenuje Arlecchino, Truffaldino, Baggatino, Tabacchino nebo třeba Bagolino. Jižanskou, neapolskou variantou zanniho je věčně hladový lenoch Pulcinella. První a druhý Zanni i Pulcinella nosí masku. Zanni má i ženskou podobu – je jí la Zagna neboli Servetta. Nejčastěji se jmenuje Colombina. Na rozdíl od zanniů většinou nenosí masku. Zvláštním druhem zanniho je tzv. Infarinati – postavy bez masky, s bílým „zamoučeným“ obličejem a bílým kostýmem. Jde o prvního Zanniho. Nejčastěji se jmenuje Pedrolino. Z tohoto bílého klauna vznikla i postava Pierota, jíž ale francouzský romantismus dal naprosto jiný obsah. Pedrolino není žádný zamilovaný snílek, ale nafoukaný, panovačný suchar, jež ostatními sluhy z hloubi duše opovrhuje.
Staří pánové jsou bohatí muži, většinou otcové milenců, často sami mají nějakou tu milostnou avantýru. Typickými představiteli jsou Pantalone a Dottore. Oba satří pánové nosí masky. Pantalone (příjmením nejčastěji dei Bisognosi, tedy Potřebný, někdy též Magnifico) je benátský kupec, záletník, ale i lakomec, jež škudlí, na čem se dá – i proto bývá na rozdíl od svého protějšku Dottoreho hubený. Dottore (jménem nejčastěji Graziano nebo Baloardo) je Pantalonův protějšek, boloňský právník, vědec a hlavně učený popleta. Dottore toho sice hodně ví, ale schází mu logika, vědomosti používá stej ně jako svého objemného břicha k tomu, aby s nimi utloukl své protivníky. Předstírá, že umí latinsky, ale v praxi jen chrlí směšné, vědecky znějící tirády.
Profesionální voják, ale také velký chvástal a zbabělec. Jeho specialitou jsou tzv. bravury, dlouhé tirády, ve kterých vzletně popisuje svá vybájená, hyperbolizovaná dobrodružství. Capitano často býval cizinec, obvykle Španěl. Jmenoval se Spaventa, Matamoros, Giangurgolo nebo např. Cocodrillo. Také Capitano nosí masku. Ženským protějškem Capitana je Signora – dobrodružka, jež také nehraje úplně čestně, na rozdíl od Kapitána ale není zbabělá. Často se jmenuje donna Rosaura. Signora masku nenosí, tvoří tak přechod od Kapitána k Milencům.
Dvojice mladých a zamilovaných urozených lidí, často dětí Panatalona a Dottoreho. Milenci jsou krásní, přepychově oblečení, ušlechtilí a odvážní, sami sebe i okolní svět berou naprosto vážně, úplně postrádají smysl pro humor. Nenosí masky (pouze v případě, že se chtějí vydávat za někoho jiného), mladíci se nejčastěji jmenují Flavio, Aurelio, Lelio, dívky zase Isabella či Angelica.